Poslední dny v Biškeku

Pondělní ráno mě probudilo dost silné bručení v břiše a rychlý úprk na toaletu. Dostal jsem několik prášku a spal jsem až do jedenácti s přestávkami k běhu. Po opět velmi tučném obědě, který jsem moc nesnědl, nejen kvůli bolesti břicha jsem vyrazil na jeden z místních bazarů a na prohlídku města. Večer jsme byli opět pozváni na večeři k jedné tetě. Nebylo mi ten den moc dobře, ale nakonec to byl úspěšný den, protože se nám podařilo domluvit interview s jedním poslancem ohledné mé disertační práce. Druhý den ráno nás čekalo interview, které proběhlo velmi hladce, a dozvěděl jsem se velmi zajímavé informace. Potom jsem zašel na tamní univerzitu za vytipovanými profesory a rovněž jsme si dobře popovídali. Večer nás čekal koncert tradiční kyrgyzské hudby. Zaplněný sál seděl v kožichách, protože se netopilo, to ovšem nebránilo divákům si koncert opravdu vychutnat. Další večerní návštěva s hostinou a pak do postele. Další den jsem opět vyrazil udělat několik interview, abych později odpoledne mohl vyrazit zpět do Almaty. Měl jsem malinko obavu z hraničního přechodu, aby mě pustili na zpět, ale nakonec opět díky Jenishbeckovi šlo hladce. Jeho příbuzný je diplomatem, takže jsme přes hranice jeli diplomatickým autem a nevyskytly se skoro žádné problémy. Dovezli mě až před dům před kterým v Almatě žiji. Nechtěl jsem nic podobného, ale nedali se odbýt. Host je prý host.