Buddhistický obchod

Vracel jsem se z univerzity domů pěšky, protože opět byla zácpa. Nebylo mi stále dobře, trošku teploty a bolest hlavy, asi nějaká viróza. Chtěl jsem si koupit nějaké ovoce. Mají tu moc dobré mandarinky, vždy si koupím tak kilo a druhý den jsou všechny pryč. Jdu po ulici, když v tom vidím otevřený obchod s názvem východní zboží. Vždy když jsem kolem něho chodil, tak byl zavřený a vždy mě zajímalo, co v něm mají. Vešel jsem dovnitř a hned jsem se rázem ocitl zpět v Indii na Sarogini market. Podobné, ne-li stejné zboží. Dal jsem se do řeči s majitelem obchodu. Nejprve o tom jak jde business, až jsme se zvolna dostali na jiná témata. Bavili jsme se o Indii, o místech, která nám byla oběma známá. Když jsem zmínil, že jsem navštívil Dharamsalu, indické město, kde žije Dalajlama, majiteli a jeho ženě se rozsvítily oči. Začali jsme povídat o tom, kde je jaká ulice, zavzpomínali jsme na výborné tibetské zákusky. Majitel obchodu byl Ukrajinec, který před dvanácti lety odjel do Dharamsaly, kde potkal svou současnou manželku. Dozvěděl jsem se, že když se potkali, tak společně mluvili několik dní a bylo jim společně hrozně příjemně. Nicméně se poté museli rozloučit, protože ona, se vracela do Kazachstánu a on zpět na Ukrajinu. Dva roky po tomto setkání se rozhodl Ukrajinec vydat do Kazachstánu. Přijel do Almaty a začal žít v nedaleké vesnici. Každý den se díval na hory a chodil do hor. Jednou přišla zahraniční skupina turistů, kteří se chtěli vydat do hor. Šel s nimi, až došli k buddhistickému chrámu a co se nestalo? Ukrajinec opět potkal Kazašku a dali se do řeči. Po půl roce se oženili a začali obchodovat s předměty z Indie, Číny, Tibetu a Nepálu. Přišli na to, že mají společnou duši, ale charakterem jsou trošku odlišní. Jednou se společně vydali opět do Dharamsaly, kde se prvně setkali. Chodili na přednášky o buddhismu k nejvyšším kněžím, Dalajlamu prý také potkali. Jeden z nejvyšších lámů je přijal na výklad buddhismu. Když k němu přišli, řekl, že už je čeká a že je rád, že přišli. V tom se jim jal vyprávět historii jejich životů. Oba byli překvapeni, jak vše sedí a jak to může láma vědět. Řekl jim, že v minulém životě žili společně v Tibetu a že jejich duše jsou harmonicky propojeny. Podaroval je buddhistickou tunikou, o které se později dozvěděli, že není jen tak obyčejná. Mniši jim vysvětlili, že tato tunika se dávala a dává lidem, kteří se snaží porozumět buddhismu a šiří ho po světě. Vrátili se zpět do Kazachstánu a jejich snem je postavit zde první buddhistický chrám. Mají ovšem nepochopení s úřady. Obchodník mi doslova řekl:“ V těchto věcech je Kazachstán diktatura. Určitě znáš hnutí Hare Krišna?,“ zeptal se mě. „ Měli tady nedaleko okolo jezera postavenou farmu a žili si tam docela dobře, ale v tom jim úředníci, začali šlapat na paty, protože neměli nějaký formulář správně vyplněný. Prostě věc, kdy stačilo vyplnit formulář znovu, kdyby byla troška vůle. Místo toho jim bagry farmu zbourali a pozemek zabavili. Pro nás, kdo vyznává jiné náboženství než je islám a pravoslaví, je to tu těžké. Snad se nám podaří chrám postavit. Chceme vytvořit místo, kde by si lidé o buddhismu dozvěděli více a kde bychom mi mohli pověsit na veřejném místě darovanou tuniku.“ Dozvěděl jsem se toho docela hodně ještě o jejich přátelích, obchodu a dalším životě. V tu chvíli, když jsme se bavili, tak jsem úplně zapomněl na to, že jsem nemocný. Strávil jsem v obchodě něco přes hodinu a dobře jsme si popovídali. Snad se jim jejich sny podaří uskutečnit.