Jak jsem hledal ubytování

Podařilo se mi najít podnájem nedaleko školy, což je výhoda. Někteří mi zde tvrdili, že to není v tuto roční dobu možné, a přeci se to podařilo. V Kazachstánu, jako i v Rusku je běžné, že rodiny pronajímají místnost svého bytu, aby si přilepšili k rodinnému rozpočtu. Koupil jsem si noviny s inzeráty a začal obvolávat nabídky. Většina pokojů nabízených v inzerátech byla už obsazena anebo jsem nevyhovoval kritériím, respektive jednomu kritériu – a to být dívka. Neuvěřitelné, jaká je to nevýhoda být mužem a hledat si v Almatě podnájem. Nic méně se mi to podařilo i přes všechny úskalí. Ve čtvrtek večer jsem se sešel nedaleko Avtokentu s paní, která ubytování zprostředkovávala. Za chvíli, po odbočení v několika uličkách bez osvětlení jsme vstoupili do činžovního domu. Ve třetím patře v bytě číslo 40 nás čekala chazajka (paní domácí), která místnost pronajímala. Prošel jsem chodbou, ve které stálo piáno, nahlédl do kuchyně, která nebyla moc uklizená, ale ucházející. Cestou do obýváku jsem zakopl o černou kočku. Podíval v rychlosti na záchod, lepší než na kolejích, sprcha s teplou vodou každý den bez omezení, taky není špatné. Na kolejích to bylo tak, že se sprcha střídala kluci - holky ob den a to ještě v určenou hodinu. Nic pro rozmazleného Evropana. Nebo že bych měl vysoký standart? No nic, přišel jsem do pokoje, kde jsme se usadili do pohodlného křesla. „Tak to je ta místnost k pronájmu, z gauče se dá udělat postel. Máte tu televizi, skříně a stůl, který můžete používat,“ začala padesátiletá chazajka. „Hm, a co teplá voda? Máte ji celý den?“ zeptal jsem se. PV duchu jsem si představoval kolej a hned jsem věděl, že to budu chtě nechtě vzít. Nic lepšího bych v této lokalitě během 3 dnů nesehnal. Chvíli jsme si povídali, usmlouval jsem ještě cenu o nějaký ten tisíc tenge a plácli jsme si. Další den jsem se mohl stěhovat.