Vyndal jsem si kabát, šálu, rukavice a čepici a vyrazil poznávat hlavní město Kazachstánu. Překvapili mě trojjazyčné nápisy východu. Jeden kazachstánský, druhý ruský a třetí anglický. Na nádraží byla i internetová kavárna s příjemným posezením. Zavolal jsem svému novému kamarádovi Sergejovi, kterého jsem našel na internetu a který mě slíbil ubytovat. Venku před nádražím stály bábušky a nabízely ubytování za 700 Kč na den a noc, což mi přišlo docela hodně, na to, že jde o Kazachstán. Nicméně levné to tu moc není. Levnější než u nás v Čechách, ale takový rozdíl to není a přitom, že průměrná čistá mzda v Kazachstánu je okolo 6 tis. korun, nic moc. 
Pravdou je, že každý tady dostává úplatky, takže se to asi jednou tolik navýší. Chleba stojí okolo 8 korun, litr mléka 24 korun, kilo mandarinek 30 korun, hodina plavání v bazénu 120 korun, litr benzínu okolo 9 koruna, pizza v restauraci přibližně okolo 120 korun, šaurma na ulici okolo 50 korun a třeba hodina internetu okolo 60 korun. Sergey mi řekl, že teď má nějakou práci, ale že za hodinu bude mít volno a že pro mě přijede. Vydal jsem se zatím s taškou přes rameno do města. Bylo opravdu velmi slunečno, což znamenalo i studeno. Zašel jsem na nějaký trh a potom jsem jel trolejbusem do centra. Byla mi zima i přes všechny vrstvy, co jsem měl na sobě, tak jsem šel na čaj. Sergej za chvíli volal, že mě vyzvedne. Přijel ještě společně s Maratem. Sergey byl Rus mající společnost založenou na obchodování s vládou a Marat je jeho řiditel. Odvezli mě do velkého bytu v centru, kde jsem měl nocovat. Popravdě nebyl to moc dobrý pocit. Kluci vypadali trošku jak mafiáni a nepokládali žádné otázky. V hlavě se mi honily myšlenky, komu mé játra a ledviny budou sloužit. 
Obrovský obývací pokoj, krásná kuchyň, dvě velké koupelny, dvě velké ložnice (jedna, kde spal Sergey a druhá pro mě), Sergejovo kouření, kterým byl protkán celý byt, což se projevilo na mém oblečení, které páchlo jako po nějakém nočním flámu v čtyřkovém baru, jeho slabost k internetu, hazardu a ženám. Pětačtyřicetiletý Sergey toho moc nenapovídal.
Mezi jeho koníčky patřilo rybaření, po bytě bylo spoustu rybářských prutů, hazard a ženy, právě procházel šestým rozvodovým řízením, nic si z toho ovšem nedělal. V době Sovětského svazu byl vojákem ve východním Německu, Československu a Polsku. Vše opět „dokonale“ znal a byl trošku druhým Sašou z vlaku. V devadesátých letech pral špinavé peníze a nepřišli na něho díky kontaktům na tajnou službu Ruska. 
Myslím si, že ony kontakty mu drží obchod i dnes. Jak vypadá jeho den? Ráno kolem desáté vstává a vyřizuje několik telefonátů, pak hledá na internetu, který lepší počítač si koupí a pouští se do hraní karet online. Mezitím chvíli telefonuje. Odpoledne jde na skok do práce, aby se mohl poté vrátit zpět do svého zakouřeného bytu a hrát hry a číst noviny. 
Tvrdil mi, že ročně má jeho firma zisk okolo 2 mil. dolarů a že mu to pro život stačí. Komu by nestačilo, že? Na to, že tolik vydělával, tak se choval velmi skromně. Nepoznali byste ho od člověka, který chodí do práce každý den na osm hodin. Na čem si ale zakládal, bylo to, že vše muselo být značkové. Docela mě překvapila jeho otevřenost, když mi ráno ukazoval nové trenky. Trošku jsem se lekl, že bude chtít za nocleh nějaké služby, naštěstí se tomu tak nestalo. V jeho bytě jsem mohl dělat, co jsem chtěl. Hodně kouřil a hodně mlčel. 
Když už se pustil do řeči, tak odpor nesnesl. Amerika je ta nejhorší a může úplně za všechno. Nechápal a nechtěl pochopit proč Pobaltské země, vstoupili do Evropské unie. Rusko viděl jako budoucnost světa a jako toho nejvíce 
mírumilovného a nejlepšího, kdo by měl vést tento svět. Ostatní argumenty byly jen propagandou západu. Hmm,…Chvílemi jsem nevěřil svým uším. Večer jsem trošku pochopil. Díval jsem se na ruské zpravodajství, které mě malinko překvapilo. Jedna ze zpráv byla, že Střední Evropa konkrétně Polsko a Česko vzpomíná na pád Berlínské zdi a že podle výzkumů si většina obyvatel myslí, že Sovětský svaz by měl nabrat svých dřívějších podob. Nějaká polská babička v televizi popisovala, jak je teď vše drahé a blabla, a jak dřív bylo vše super. Sergey mi řekl: „Vidíš, tady to máš. Nemám pravdu?“ Snažil jsem se mu vyvrátit to, co právě viděl, ale nedal se. Žiji snad já v desilusi?
Žádné komentáře:
Okomentovat