Můj první oficiální projev v Kazachstánu

Přišel jsem jako již tradičně každé ráno na katedru, která se stala mým novým domovem. Začal jsem pracovat a po chvíli za mnou přišla jedna docentka, abych podepsal nějaké přání k narozeninám. Dvě kolegyně slavily narozeniny, takže na odpoledne bylo připraveno pohoštění. Popravdě stoly se prohýbaly pod jídlem a samozřejmě vodkou. Jako už tradičně se začínalo s proslovy. Necítil jsem se nějak dobře, protože to bylo cítit ve vzduchu, že bych měl taky něco říci. V jednu příznačnou chvíli jsem se jal slova a po vzoru kazachstánských přátel jsem se jal v ruštině pět ódy na oslavence a na katedru a fakultu, snad jen na prezidenta Kazachstánu jsem zapomněl, a tímto se mu omlouvám. Už ani nevím, co jsem tam všechno říkal, ale mluvil jsem docela dlouho, což mě překvapilo. Páni profesoři pokyvovali hlavou a oslavenkyně se rděly. Nicméně, pěkně jsem se najedl, a protože jsem byl a stále jsem host, což v překladu znamená další oslavenec, musel jsem vypít i nějakého panáka vodky. Když mě chtěli přestavovat dalšímu členu katedry, tak jsem je už musel upozornit, že i tohoto pana profesora znám a že jsme společně stakan vodky už vypili. Po hodině a půl párty jsem se opět vydal zpět do byrokratického vyřizování, které se snad blíží do konce. První dva úspěchy jsem zaznamenal, když se mi podařilo získat vstup do knihovny, na což je potřeba mnoho potvrzení a poplatků, které se platí na speciálních pokladnách otevřených ve speciálních hodinách ve speciální dny. Stejně tak snad už doproběhla registrace na migrační policii a budu se moci konečně naplno věnovat svému vědeckému pobytu.