Kazachstánská povaha

Těžko soudit kazachstánskou povahu za tak krátký čas, a proto by tento odstavec mohl mít třeba název: Kazachstánské slibotechny. Přijde mi, že s Kazachy se kterými jsem se setkal, tak z 80% nesplnili to, co řekli. Například: „ O víkendu pojedeme někam do hor a večer půjdeme do nějakého pořádného klubu v Almatě, ať poznáš co je Almata. Ještě Ti zavolám.“ Překlad, hale musím něco říci, aby to vypadalo, že mám zájem něco s ním dělat, je to cizinec. Pravděpodobně na to za 10 minut zapomenu. Už jsem takto absolvoval spoustu akcí, které se nakonec neuskutečnily. Nejlepší je plánovat si sám a na nikoho se tu nespoléhat. Člověk tady musí trošku nasadit lokty, jinak by byl stále běhal mezi kancelářemi, a nosil dokumenty, které jsou v podstatě stejně na nic. Informace se tu šíří docela pomalu, teda jak které. O tom, že nejsem ženatý, tady už ví skoro každý. O tom, že mám jít na dvanácté patro na mezinárodní oddělení, jsem slyšel asi čtyřikrát během jednoho týdne. První tři jsem poslechl a nikdy jsem se tam nic pořádného nedozvěděl. Po čtvrté jsem je již odpálkoval, že vše je ok. Když mi o tom říkal někdo po páté, tak jsem toho člověka poslal, ať si to jde zjistit sám. A co? Pomohlo to, dali mi pokoj.