Vyrazil jsem raději do města. Osmisettisícové město se rozrostlo za jedenáct let o šestset tisíc v budoucnu je v plánu, aby město mělo stejně obyvatel jako Almata, tedy dva milióny. Astana se stále staví. Při stavbě města je výhoda, že se může šířit kamkoliv, protože v okolí je step, která se zvolna mění na město. Nové centrum má několik velkolepých budov v podobě mrakodrapů, metro staví španělská společnost, nové mešity jen rostou, krásné auta jezdí po nových silnicích, ale venku chybí lidi, město vypadá jako po nějakém velkém moru. Bulváry připravené pro lidi jsou poloprázdné, ve velkých nákupních střediscích, se stejnými cenami jako v Evropě nikdo nenakupuje. V jedné z jídelen v supermarketu mě obsluhuje paní se zástěrou z osmdesátých let. Dávám si plov, palačinku s masem a čaj. Trošku si připadám jako v broumovské cukrárně na rohu náměstí před deseti lety. Doufám, že se interiér i tam už změnil. Jen s tím rozdílem, že v Astaně tady chodí na oběd lidé v oblecích.
Nikde v okolí hlavní třídy jsem žádnou otevřenou restauraci nenašel. Vyjel jsem na Bajterek, obrovská věž vysoká 98 metrů, podle roku, kdy se Astana stala hlavním městem. Výhled na město byl hezký, byla vidět ustupující step, stará nízká zástavba přehlušená mrakodrapy. Na vrcholu byla kavárna a tři slečny, které vyprávěly o historii Astany. Úplně na vrcholu stál podstavec, na kterém byl čtyřkilový zlatý otisk ruky prezidenta Nazarbajeva. Po vložení mé ruky do dolitku, mohu potvrdit, že má menší ruku než já. Během třech dnů jsem si prošel a projel město. Navštívil jsem Muzeum prezidenta Kazachstánu, které na mě vyvolalo dojem, že lepší člověk než Nursultan Nazarbajev neexistuje. Trošku jsem si říkal, proč tedy jeho zeť utekl a požádal o politický azyl v Rakousku a jeho žena, dcera Nazarbajeva má zákaz opustit zemi.
Další místo, které jsem v mrazivém počasí rád navštívil, bylo Národní muzeum Kazachstánu, kde se od tradičního způsobu kočovného života v jurtách dostanete až do let devadesátých po současné kazachstánské umění.
Kromě toho jsem zašel do velkého oceánografického centra, kde mohou obyvatelé Astany pozorovat vodní svět. Jeden večer jsem absolvoval koncert tradiční kazašské hudby. Bohužel se nemluvilo rusky, takže jsem z projevů nic neměl. Nicméně kroje, tradiční kazašský tanec a zpěv se mi líbily. Když jsem přišel večer domů, našel jsem Sergey v županu u svého laptopu a kouřil své cigarety. Dal jsem si večeři, sprchu a šel jsem na kutě. Po chvíli přišel do mého pokoje a otevřel tajný sejf, ze kterého vzal bankovku a s cigaretou v puse mi říkal, že mu přijde kamarádka. Pochopil jsem. Naštěstí spím hodně tvrdě. Ráno mi s úsměvnou tváří a smíchem říkal, že už je pryč.
Nikde v okolí hlavní třídy jsem žádnou otevřenou restauraci nenašel. Vyjel jsem na Bajterek, obrovská věž vysoká 98 metrů, podle roku, kdy se Astana stala hlavním městem. Výhled na město byl hezký, byla vidět ustupující step, stará nízká zástavba přehlušená mrakodrapy. Na vrcholu byla kavárna a tři slečny, které vyprávěly o historii Astany. Úplně na vrcholu stál podstavec, na kterém byl čtyřkilový zlatý otisk ruky prezidenta Nazarbajeva. Po vložení mé ruky do dolitku, mohu potvrdit, že má menší ruku než já. Během třech dnů jsem si prošel a projel město. Navštívil jsem Muzeum prezidenta Kazachstánu, které na mě vyvolalo dojem, že lepší člověk než Nursultan Nazarbajev neexistuje. Trošku jsem si říkal, proč tedy jeho zeť utekl a požádal o politický azyl v Rakousku a jeho žena, dcera Nazarbajeva má zákaz opustit zemi. 
Další místo, které jsem v mrazivém počasí rád navštívil, bylo Národní muzeum Kazachstánu, kde se od tradičního způsobu kočovného života v jurtách dostanete až do let devadesátých po současné kazachstánské umění.
Kromě toho jsem zašel do velkého oceánografického centra, kde mohou obyvatelé Astany pozorovat vodní svět. Jeden večer jsem absolvoval koncert tradiční kazašské hudby. Bohužel se nemluvilo rusky, takže jsem z projevů nic neměl. Nicméně kroje, tradiční kazašský tanec a zpěv se mi líbily. Když jsem přišel večer domů, našel jsem Sergey v županu u svého laptopu a kouřil své cigarety. Dal jsem si večeři, sprchu a šel jsem na kutě. Po chvíli přišel do mého pokoje a otevřel tajný sejf, ze kterého vzal bankovku a s cigaretou v puse mi říkal, že mu přijde kamarádka. Pochopil jsem. Naštěstí spím hodně tvrdě. Ráno mi s úsměvnou tváří a smíchem říkal, že už je pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat