Internet

Našel jsem místnost pro studenty univerzity, kam si mohou chodit na internet. Místnost je vybavena velmi novými počítači a je jich tam okolo čtyř set. Většinou jsou obsazeny tři řady, tedy asi šedesát počítačů. Internet tam na kazachstánské poměry jde docela dobře. Občas vypadne a nikdo neví, kdy opět naskočí. Co je ovšem zajímavější, při příchodu se musí vystát fronta, aby se člověk zapsal na seznam a odevzdal studentský průkaz, což může trvat až 15 minut, protože rychlost a důležitost této práce samozřejmě musí pocítit každý, kdo má o internet zájem, aby tak vzrostl význam zapisovatele. Většinou si zapisuje jméno, příjmení, ročník, čas příchodu a rok narození. Při odchodu se vše ještě jednou kontroluje a pak ve velkém seznamu hledá, kde byl onen člověk zapsán, aby se mohl podepsat a nakonec už jen najít svůj studentský průkaz, který je pochopitelně k nerozeznání od jiných. Konečně sedím u svého počítače a otvírám první stránky, kontroluji emaily, když v tom se ke mně přiřítí postarší žena a má docela dobrý hlas, proto asi na mě křičí, že žádná osobní korespondence, žádné emaily, žádný skype, žádný icq, jen věci spojené s výukou. Snažím se ji vysvětlit, že dělám věci spojené s výukou a že píši profesorovi do Čech. Samozřejmě mě nezapomene pořádně pokárat, posílám ji slušně do…., ale co, práce je práce. Po chvíli vidím, že není sama, kdo vykonává dozor. V uličkách brouzdají další ženy, které sledují, co kdo dělá. Je to k smíchu nebo k pláči? Když člověk dodělá to, co musí, dozví se, že oficiálně může být v této místnosti jen 2x za týden a to jen vždy po hodině. Nesmyslné opatření, které bych pochopil, kdyby byl nával studentů. Hledal jsem tedy internet někde poblíž, ale nepodařilo se. Až jednou v jedné restauraci, mi wifi slibovali, ale nakonec jsem se stal IT technik, aby se pomalá wifi vůbec rozběhla na majitelovi počítači, na mém nešla. Kdo pamatuje Vovu z Moskvy, tak tady to je dost podobné (viz.novinkyzmoskvy.blogspot.com).